PETROVICE U SUŠICE : AKCE - KLATOVY

Vladimír Havlík je osobností české performanční scény a konceptuálním umělcem. Věnuje se ale i jiným formám umění,zejména tvorbě objektů, malbě a kresbě. V purkrabství hradu Klenová představuje soubor děl s názvem PIECES, který je výběrem z dokumentace akcí, eventů a performancí různých období autorovy tvorby včetně méně známých a nejnovějších prací. Výstava reflektuje období od konce 70. let 20. stol. do současnosti. Autorovy nápady vycházejí z pozorování běžných situací a reflexí okamžiků soukromého i veřejného života. Někdy jde o drobné gesto, které by se dalo vnímat jako okamžitý nápad
či reakce na bezprostřední situaci, jindy se jedná o předem promyšlenou akci. Typická je pro něj práce s vlastním tělem, zejména v krajinném či v městském prostředí. Autorovy akce vyvolávají široké spektrum pocitů a myšlenek, které často obsahují protichůdný či samotným autorem ironicky zpochybňovaný význam. Například leckdy vážně míněná akce se v průběhu proměňuje v humornou nadsázku. V některých performancích jde autor až k samé podstatě bytí a křehkosti koexistence člověka s přírodou. Doznívání proběhlých událostí pak může přinést další významové překvapení.
Bezprostřední eventy, které vznikaly od konce 70. a začátku 80. let 20. stol., byly naplněny sounáležitostí a určitou vzájemností mezi samotnými aktéry a případně i publikem. Byť byly Havlíkovy performance a happeningy převážně apolitické, v době socialistického Československa musel nejednou na příslušných místech svoje konání vysvětlovat. Autorovi šlo ale převážně o zpochybnění nebo oslabení zavedených norem v obecnější rovině. V 90. letech 20. stol. vznikají akce také pro festivalové a galerijní publikum. Jde často o spolupráci na předem dané téma. Vladimír Havlík průběžně podrobuje médium performance a její dokumentaci kritické revizi. V roce 2023 začal experimentovat s umělou inteligencí. Al na základě Havlíkových
návodů vytvořila fotografické a video dokumentace jeho starších neuskutečněných akcí a intervencí do krajiny. Vzniklé práce působí (naštěstí) nedokonale, nelogicky, úsměvně. Autor si zde pohrává sám se sebou, svoji podobu a průběh akce si podle svých instrukcí nechává vytvořit právě pomocí umělé inteligence. S textovými návody, kterých vlastní velké množství, experimentoval už v minulosti. Jedné z jeho participativních výstav jsem se také zúčastnila (Návody k uskutečnění, Galerie Cella, Opava, 2014). Výsledek realizace návodu Kniha ponořená do asfaltu lze vidět i na této výstavě. Vladimír Havlík se pohybuje na pomezí různých žánrů, témat, technik. Zúčastňuje se různých událostí, experimentuje, přehodnocuje své myšlenky. Výstavu v purkrabství hradu Klenová nelze chápat jako retrospektivu. Jde ale o poměrně obsáhlou prezentaci dokumentace proběhlých i fiktivních akcí.
VLADIMÍR HAVLÍK (1959, Nové Město na Moravě) žije a pracuje v Olomouci. Je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (1978 –1983), kde také od roku 1990 vyučuje na Katedře výtvarné výchovy. V roce 1999 se habilitoval na UJEP v Ústí nad Labem a v roce 2020 získal profesorský titul na FAVU VUT v Brně. Autor je laureátem ceny Umělec má cenu (2015), jež je udělovaná autorům/kám, jejichž tvorba významně rezonuje u mladé a nastupující generace umělců/kyň, a Ceny Michala Ranného za rok 2025. Spolupracuje s umělkyněmi a umělci mladší generace, jako jsou Barbora Klímová, Jan Krtička, Jana Orlová, ale i se svým vrstevníkem Martinem Zetem. Je frontmanem skupiny Ostrý zub, která se pohybuje na pomezí performance a hudby. Průběžně se zúčastňuje dalších uměleckých aktivit. Od roku 2015 například pravidelně Festivalu nahých forem. Kromě akcí představuje své práce na samostatných nebo skupinových výstavách v Čechách i v zahraničí. V roce 2006 měl v Domě umění města Brna retrospektivní výstavu Soft Spirit /1977– 2006 (k výstavě vyšel obsáhlý katalog).

Výstava představuje aktuální tvorbu doktorandek a doktorandů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, kteří studují v rámci doktorského studijního programu Mezioborový výzkum prostřednictvím vizuální umělecké tvorby. Projekt je založen na propojení umělecké praxe a teoretického výzkumu, přičemž umělecké dílo zde nevystupuje pouze jako výsledek, ale jako nástroj poznávání. Prezentované práce reflektují široké spektrum přístupů současného vizuálního umění – od klasických médií po intermediální a experimentální formy.

Jednotlivé projekty se věnují otázkám vnímání, obrazu, prostoru, médií i sociálních souvislostí tvorby a vycházejí z individuálních výzkumných témat autorů. Výstava tak nepředstavuje jednotný styl ani generační manifest, ale spíše otevřené pole paralelních uměleckých výzkumů, v nichž se osobní zkušenost setkává s odbornou reflexí. Sýpka na Klenové poskytuje těmto projektům prostor pro konfrontaci s veřejností a umožňuje nahlédnout proces uměleckého výzkumu v jeho aktuální fázi  – jako proměnlivý a živý proces, který se formuje v dialogu mezi autorem, dílem a divákem.

Jaroslav Valečka (*1972) patří k výrazným českým malířům střední generace. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1987–1991, ateliér malby prof. Jiřího Sopka a ateliér plastiky prof. Jana Hendrycha). Ve své tvorbě se systematicky věnuje tématům spojeným s historickými událostmi sudetského prostoru, proměnami zdejší krajiny a s nimi souvisejícími příběhy, legendami, vzpomínkami, pověrami a mytologií. Jeho obrazy vytvářejí osobité univerzum jakoby zaseknuté v čase, odehrávající se v prostředí poznamenaném pohnutými dějinami a postupnou ztrátou identity. Galerie Klatovy / Klenová připravuje rozsáhlou autorovu výstavu, která představí klíčová díla z posledních let i práce vzniklé speciálně pro tuto příležitost.

Kurátor výstavy: Michal Lazorčík

Výstavní projekt Barevný model otevírá novou kapitolu Galerie Klatovy / Klenová v prostorách zrekonstruovaného hospodářského objektu Stodola. Monumentální měřítko takřka 1000m2 se zde stává laboratoří pro zkoumání vztahu mezi plochou, barvou a prostorem. Architektura stodoly je redukována na svou nejčistší podstatu a následně znovu definována světlem a barevnými poli. Návštěvník je přizván k cestě z vnějšku do nitra – od povrchu k hloubce. Čtyři navazující prostory představují postupnou gradaci od jednoduchosti ke komplexitě. Světelná instalace zde nefunguje jako dekorace, ale jako konstrukční prvek, který proměňuje statické prostory bývalého statku v proměnlivou kompozici barev.