PETROVICE U SUŠICE : AKCE -

Hostem lednové besedy bude MUDr. Jiří Kocum, primář Oddělení ORL a chirurgie hlavy a krku klatovské nemocnice.

Pořádají obecně prospěšná společnost Úhlava, Rotary club Klatovy a Městská knihovna Klatovy.

Beseda se tentokrát uskuteční v refektáři jezuitské koleje v Klatovech, který bude přístupný hlavním vchodem z nádvoří koleje.

Vstup je zdarma.

Zpěvy staré Francie, francouzská hudba 16. a 17. století.

Bílá laň je mytologickým symbolem, zakořeněným hluboko v lidském podvědomí. Je spojením mezi naším a jiným světem, lovcem a jeho cílem, plodností a smrtí, světským a posvátným. Je nedosažitelným snem, který nás vede do divočiny, trnitých houštin a nadpřirozeného prostoru, kde jsme nuceni stanout tváří v tvář sobě samým.

Ve starých keltských tradicích se objevuje motiv bílého jelena či srnky, který přichází jako nositel poselství z jiného světa. Ve středověkém lejchu “Guigemar”, napsaném Marií de France, je katalyzátorem hrdinovy lásky bílý jelen, který zakleje chladného hrdinu bolestí lásky, vášně a chtíče, a tím ho přinutí vydat se na cestu svého osudu, doprovázen nejdivočejšími sny.

Ústřední příběh našeho programu, Žalozpěv bílé laně (La Complainte de la Blanche Biche), má kořeny hluboko v minulosti. Mladá dívka vyznává své matce, že se každou noc proměňuje v bílou laň a je tak pronásledována knížaty a pány. Nakonec padne za oběť psům vlasního bratra a zabita, její maso připraveno pro bohatou hostinu. Řada literárních vědců rozebírala tuto loveckou píseň jako metaforu incestu, nevinnosti či obětování. Ve hře se ovšem otvírají i otázky po hledání opravdové síly, otázky dobových tabu a toho, co člověk vidět může a co by správně vidět neměl, jak tomu dochází v klasických příbězích Ifigenie, nebo Acteona.

Tento program nás povede temnotami do krajiny hlubokých lesů, jaké nalezneme v loutnových písních sedmnáctého století, ale pokusí se dotknout se hlubších otázek, které se skrývají pod uměleckými klišé písňových textů: Co je to, být člověkem? Máme-li co dočinění s láskou, jak silná je naše vůle? A kam až jsme ochotni jít a co jsme schopni obětovat pro docílení opravdové transformace?

Motus Harmonicus vznikl jako hudební soubor specializující se zpočátku převážně na hudbu 17. století. Od doby svého založení v roce 2010 se zájem jeho členů značně rozšířil směrem k hudbě středověku, renesance ale i lidové hudbě, rovněž však vzájemnému vztahu roviny hudby, slova, symbolu a mýtu. Pod uměleckým vedením Jakuba Michla a Isabelly Shaw se obsazení ansámblu proměňuje podle různých druhů programů, instrumentace i epochy hraného repertoáru.

Ansámbl staví svá představení na literárním a příběhovém obsahu, nezřídka proto spolupracuje s recitátory a divadelními sdruženími. Po hudební stránce se snaží jít mimo proud vyzkoušených či populárních skladeb a naopak razit si cestu neprobádanými vodami repertoáru, který je veřejně prováděn zřídka. Mezi klíčové projekty souboru tak patří  novodobé premiéry děl Samuela Capricorna, Karla Pelikána, Karla Rabovia či pražské řádové skladatelky Marie Juliany, z repertoáru středověké hudby je to zejména program “Mirail de Prez” věnující se tvorbě trubadúrek – trobairitz.

Soubor vystoupil na festivalech jako Haydnovy hudební slavnosti, Musica figurata (Želiv), Sidney Sussex Arts Festival (Cambridge), Velikonoční festival duchovní hudby (Brno), Theatrum Kuks, Americké jaro, či v rámci koncertních pořadů Casa da Música (Porto), Komorní cyklus PKF (Praha) nebo Musiikkitalo (Helsinky).