Pověst o Hrnčíři

   Kdysi dávno stával na vrchu Hrnčíř u Petrovic krásný hrádek. Z jedné strany byl chráněn hlubokými valy, z druhé strmou skálou při říčce Pstružné, která zásobovala vodou i přilehlý rybník. Rytíř, který na Hrnčíři žil s rodinou a služebnictvem, střežil zde zlato narýžované v potocích Pstružném, Kepelském a Kalném. Tři hezké, ale rozmazlené dcery měly s přibývajícími léty na otce stále větší požadavky. Jejich rozmařilost nebrala konce. Ten jim chtěl nahradit matčinu lásku a plnil všechna jejich přání. A tak v době, kdy krasavice začali obletovat bohatí nápadníci, požadovaly na otci další neobvyklý dárek. Chtěly, aby jim pekař upekl střevíčky z chlebového těsta. Otec se zdráhal, snažil se dcerám neobvyklý nápad rozmluvit, ale nakonec souhlasil.  Sotva si dcery střevíčky z chleba obuly, obloha se zatáhla, blesky ji křižovaly a vítr lámal  stromy kolem hradu. Když tato vřava skončila a obloha se vyjasnila, zbyla z hradu  jen hromada kamení. Pod ní nalezl smrt pán hradu. Dcery se proměnily v kachny a žalostně kejhaly na rybníce pod skálou. Tak byly potrestány za rozmařilost.
    Zlatý poklad zůstal uzavřen ve skále. Klíč od truhlice je uložen na zámečku v nedalekých Kojšicích. Každý rok na Velký pátek se skála otevírá, ale pro poklad se žádný odvážlivec zatím nevydal.